Historie ISU mistrovství světa v krasobruslení

ISU mistrovství světa v krasobruslení, pořádané každoročně Mezinárodní bruslařskou unií (ISU), korunuje mistry světa ve čtyřech kategoriích. Obvykle se soutěž koná v březnu.

Myšlenka na pořádání mistrovství světa vznikla v roce 1895 a první šampionát uspořádala ISU v únoru 1896 v ruském Petrohradu, kde se utkali jen čtyři sportovci. Až do roku 1906 bylo mistrovství považováno výhradně za mužskou záležitost. I když nebylo žádné oficiální pravidlo o pohlaví soutěžících, v roce 1902 soutěžila Florence Madeline Syersová a získala stříbrnou medaili. Tato událost vedla k diskusím na kongresu ISU, kde se nakonec v roce 1905 rozhodlo založit samostatnou soutěž žen. První ženský šampionát se konal v roce 1906 v Davosu, ale vítězky byly tehdy označovány pouze jako „ISU šampionky“, zatímco mužští vítězové nesli titul „mistr světa“.

Soutěž sportovních dvojic byla poprvé představena v roce 1908 v Petrohradu, ale až v roce 1924 získala status mistrovství světa. V některých zemích byly tyto soutěže dlouho považovány za nevhodné.

V počátcích rozhodovali o vítězích převážně rozhodčí z hostitelské země. To vyvolalo kontroverze, například v roce 1927, kdy na mistrovství žen v Oslu tři norští rozhodčí přisoudili vítězství Sonje Henieové, navzdory jinému rozhodnutí zahraničních rozhodčích. Tato událost vedla ISU k zavedení pravidla, že v porotě smí být pouze jeden rozhodčí z jedné země.

První společné mistrovství mužů, žen a sportovních dvojic proběhlo v roce 1930 v New Yorku, což bylo také první mistrovství pořádané mimo Evropu. Soutěž tanečních párů se do programu zařadila v roce 1952. Od roku 1960 je maximální počet závodníků z jedné země omezen na tři v každé disciplíně. Povinné figury byly zrušeny v roce 1991 a tradiční „6.0“ systém hodnocení byl nahrazen v roce 2005 novým systémem ISU.

Mistrovství světa se nekonala během světových válek (1915–1921, 1940–1946) a v roce 1961 kvůli tragické letecké havárii, která postihla americký tým. V roce 2011 bylo mistrovství plánované v Tokiu přesunuto do Moskvy kvůli následkům zemětřesení a tsunami v Japonsku. V roce 2026 se šampionát vrátí po 33 letech zpět do Prahy.

Historie českého krasobruslení

Svou zlatou éru sice zažilo české krasobruslení v padesátých a šedesátých letech minulého století, ten nejstarší úspěch ale spadá už do meziválečného období, kdy si Eliška s Oskarem Hoppeovi vyjeli v roce 1927 ve Vídni bronz na mistrovství světa ve sportovních dvojicích.

V druhé polovině minulého století se české krasobruslení propracovalo mezi největší krasobruslařské velmoci. Jednou z nejvýraznějších postav nejen českého ženského krasobruslení se bezesporu stala Ája Vrzáňová, mistryně světa z let 1949 v Paříži a 1950 v Londýně. Na její úspěchy navázala o téměř dvacet let později Hana Mašková dvěma bronzy ze světových šampionátů v letech 1967 ve Vídni a 1968 v Ženevě, ke kterým přidala také bronz z olympijských her v Grenoblu.

Pro české (československé) barvy byl velmi úspěšný také domácí šampionát v roce 1962 v Praze, kde domácí fanoušky potěšil stříbrem Karol Divín, tehdy už majitel stříbrné medaile z olympijského Squaw Valley, a také taneční pár Eva s Pavlem Romanovi. Sourozenci, kteří zde odstartovali svou šňůru čtyř mistrovských titulů v řadě.

Nejúspěšnějším krasobruslařem bývalého Československa byl Slovák Ondrej Nepela, pětinásobný mistr Evropy, trojnásobný mistr světa (1969–1973) a olympijský vítěz ze Sappora 1972. Na Nepelovy úspěchy navázal jeho krajan Jozef Sabovčík, který se stal třikrát mistrem Evropy v letech 1985–1987.

Na titul mistra světa čeká české krasobruslení od roku 1995. Tehdy jako zatím poslední Češi vybojovali zlaté medaile ve sportovních dvojicích v Birminghamu Radka Kovaříková a René Novotný.

PŘEHLED ČESKÝCH A ČS. MEDAILÍ NA OH, MS A ME V KRASOBRUSLENÍ